HOŘÍ U MÉ POSTELE

Co je mi do toho, že hoří u mé postele,

ten bordel stejně potřeboval spálit.

Teď měl bych asi zatvářit se vesele,

než vodou mohla bys ten požár zalít.

To ale byl by konec nádhernýho ohňostroje,

dřív, než se vznítí od toho, co plamen vykřikuje.

Napiš mi nějakou básničku, hned teď si ji vycucej z malíčku.

Jinak Ti nebudu po vůli, stěží mne dobudeš, usnu-li.

Ve verších hledám teď záchranu, jak vrátit ránu, co dostanu.

Z lásky jsem sesmolil tuhle věc, pak vstal jsem a zapnul si poklopec.

Co je mi do toho, že hoří u mé postele,

ten bordel stejně potřeboval spálit,

Teď měl bych asi zatvářit se vesele,

než vodou mohla bys ten požár zalít.

To ale byl by konec nádhernýho ohňostroje,

dřív, než se vznítí od toho, co plamen vykřikuje.

Divoce bít umí každé srdce, když mu liješ deset gramů do sklenky.

Od sedmé dál pak jenom tiše vece, nech mě bít, než zbiju tvoje myšlenky.

Kde se jen vzal ten odstín ve tvých očích, nejčernější, jaký může být.

Ptáš se mě, co se dělo oné noci? Prý jsem tě mohl zastřelit.

Co je mi do toho, že hoří u mé postele,

ten bordel stejně potřeboval spálit,

Teď měl bych asi zatvářit se vesele,

než vodou mohla bys ten požár zalít.

To ale byl by konec nádhernýho ohňostroje,

dřív, než se vznítí od toho, co plamen vykřikuje.